Včelařkou z lásky

Včelařek je mnohem míň než včelařů, těch mladých obzvlášť. Štěpánka Dlouhá, trojnásobná mladá maminka a bioložka, chová včely na svazích varnsdorfského Špičáku. Kousek za zahradou svého domu na ideálním místě mezi loukou a lesem.

Štěpánka Dlouhá bydlí se svým mužem Ondrou už odmala uprostřed přírody, oba mají hned za kopcem rodiče. Tchán je taky včelař, a tak měla k včelám blízko. Před pěti lety se přidala k padesáti tisícům včelařů u nás, kteří dohromady chovají půl milionu včelstev. A jak se svou farmičkou Včelí ráj začínala? „První tři roky mě podporoval jako začátečníka Ústecký kraj. Z dotací jsem pořídila vybavení. A taky mi radil děda,“ říká nám po cestě k úlům. „Hlavní sezona trvá sice tři měsíce, ale až děti povyrostou, budu mít čas věnovat se včelám ještě víc.“

OD JARA DO PODZIMU
„Práce začíná v dubnu,“ popisuje nám u včel Štěpánka. „Vyčistím dna úlů, zkontroluji včelám zásoby. Jak se včelstvo rozrůstá, přidávám nástavky. Těm, v kterých je med, se říká medníky. Když je vyzrálý, zavíčkují včely buňky voskem. Med se vytáčí od konce května do července. Schraňujeme ještě vosk a propolis, jiní včelaři sbírají i mateří kašičku a pyl. Průběžně kontroluji zdravotní stav včelstev, jestli nemají příliš roztočů kleštíků. Když je třeba, ošetřím je v létě látkami na přírodní bázi, například kyselinou mravenčí. Včely krmím po vytočení posledního medu, většinou v srpnu. V září ještě kontroluji matky, spojuji včelstva. Koncem září také přichází na řadu povinné léčení. Obcházejí nás lidé z včelařského spolku a prokuřují včelíny, aby ze včel odpadali roztoči.“ Na včelaření je prý hezké, že je každá sezona jiná. Když jsou příznivé podmínky, narodí se víc generací včel. „Matka, která klade vajíčka,“ ukazuje Štěpánka na velkou včelu s červenou tečkou, „je na světě tři až čtyři roky. Když se vylíhne další matka, vyletí z úlu roj se starou matkou, usadí se někde blízko a včelař ho dá do nového úlu. Někdy je v úlu více matečníků a vylíhne se více matek, často ale prvorozená matka ostatní matečníky zlikviduje. Profesionální včelaři mění matky po dvou letech, já je nechávám dožít.“ Včelstva jsou prý hodná. Štěpánka má jako většina včelařů u nás mírné kraňské plemeno. „Včely bývají nervózní hlavně před bouřkou, déšť by jim mohl ublížit, dráždí je ostré zvuky i rychlé pohyby, ale taky moje vlasy, protože v nich vidí srst medvěda,“ směje se.

U VČEL Včely uklidní oblečení nasáklé vůní medu, které moc neperete. Jsou vzteklé, když se blížíte k matce a larvičkám. V úlu jsou rámky, v kterých si staví voskové plásty. Jinak by si je udělaly po svém. Tvoří je včelí buňky, ve kterých se líhnou včely i zraje med.

NEJLEPŠÍ MED
Kromě medu si u Štěpánky koupíte obrázky, které vznikají v kaučukových formách z vosku. Její Markétce voněl tak, že jich v nestřežený okamžik pár okousala. Povídali jsme si i o barvě medu. Na jaře vzniká z řepky a ovocných stromů světlý až bílý, v červenci včely vyrábějí lesní med medovicový, protože sbírají ze smrků medovici, kterou produkují mšice. „Med je nejlepší a nejvíc přírodní v krystalizované podobě, navíc se tak pozná, že není nastavovaný sirupem,“ vysvětluje včelařka. „Když vytočíte med brzy, bývá v něm větší podíl vody a může zkvasit. Kvalitní med by neměl obsahovat víc než 18 procent vody. Pak vydrží klidně deset patnáct let. Jediný problém je prokázat jeho původ a pravost, dokonce i v laboratoři.“ I proto se vyplatí kupovat med od včelaře nebo včelařky.

VČELY Samičky dělnice známe z přírody. Jsou menší, mají malé oči, krátký úzký zadeček a žihadlo, aby se mohly bránit. Samci trubci jsou velcí, s širokým tělem a velkýma očima. Vlevo dole jsou světlé zavíčkované buňky s medem, z tmavších uprostřed se líhnou dělnice.

Štěpánka má úly složené z nízkých lehčích nástavků. Zvyšuje je podle toho, jak potřebuje včelstvo.Jedna bednička se včelami váží patnáct kilo, s medem už ale dvacet pět.

DNEŠNÍ ÚLY Podoba úlů se vyvíjela od starých klátů z kmenů stromu až po dnešní nástavkové. V jednom úlu je jedno včelstvo s matkou.

CO DĚLAJÍ DĚLNICE Mladušky uklízejí, starají se o larvičky a poté stráží česno, čili východ z úlu. Když nabydou zkušenosti, stanou se létavkami, nosí pyl, nektar… V sezoně žijí jen tři týdny, zimní ale musí vydržet přes zimu.

S VČELAMI ZA ZÁDY Dvouletá Markétka a čtyřletá Adélka si maminku bohatě užijí, i když má na starosti 14 úlů.

TRADIČNÍ BYDLENÍ Rodina žije v podstávkovém domě z roku 1815, typickém pro místní kraj.

ZÁKLAD Je to klobouk, rukavice, rozpěrák na vytahování rámků a smetáček na ometání včel.

CO JE V DOMEČKU — OPLODŇOVÁČKU PRO MATKY Tchán Štěpánky si vychovává matky zvlášť. Když se vylíhnou, přemístí je do malých včelstev, odkud vylétávají na snubní let. Matky se páří s několika trubci jen jednou v životě. Z oplodněných vajíček pak vznikají dělnice, z neoplozených se líhnou trubci.

VOSK A MED Vosk se získává z pláství tavením ve slunečním tavidle. Štěpánka z něj odlévá obrázky. Med musí být ve skle. Čím víc druhů rostlin kvete v okolí, tím je aromatičtější.

 DIVOKÉ VČELY Včelí roj právě opustil úl a usadil se na stromě. Divoké včely u nás nepotkáte.

VOSK Surový vosk vyteče v tavidle ze starých plástů. Surový vosk vyteče v tavidle ze starých plástů.

MEZISTĚNY Do úlů se používají mezistěny z včelího vosku s uměle vytvořenou šablonou pro stavbu buněk. Včelám to urychlí práci.

V OPLODŇOVÁČKU Ať už jsou matky v malém oplodňováčku, nebo v úlu, značkují se barvou, každý rok jinou.