Prostý život chalupníků

Skočte jako my o jedno, dvě či tři století do minulosti. Stačí se projít skanzenem v Přerově nad Labem. V prvním českém regionálním muzeu v přírodě se poučíte i pobavíte.

Polabské národopisné muzeum v Přerově nad Labem je místo, kde se při troše fantazie můžete převtělit do chasníka nebo panímámy z venkovské chalupy. Když památkáři a etnografové v druhé polovině 20. století
řešili, jak zachovat alespoň zlomek místní lidové architektury, která nenávratně mizela, možná už tušili, jaký význam a kouzlo to pro nás jednou bude mít.

OD CHALUPY PO SUŠÁRNU
„Zakladatelem přerovského muzea byl arcivévoda Ludvík Salvátor Toskánský, uznávaný cestovatel, spisovatel, historik a znalec umění,“ říká etnografka Jana Hrabětová, která v muzeu pracuje už neuvěřitelných bezmála padesát let. „Přerov spolu s brandýským panstvím zdědil po smrti svého otce Leopolda Salvátora v roce 1870. Slavná Jubilejní zemská výstava v roce 1891 ho inspirovala k tomu, že vykoupil starobylé stavení v sousedství zámku a nechal ho upravit jako staročeskou chalupu. Pověřil proto svého lesního Míška, aby v obci a okolí sesbíral staré památky, hlavně lidový nábytek a zařízení,“ vypráví Jana Hrabětová. Chalupa měla čp. 19 a stojí od počátku 18. století na stejném místě. Bývala panskou kovárnou a pak přerovskou rychtou, po generace patřila místním kovářům a rychtářům Bělíkům. Nedaleko stála stará rumpálová studna a dřevěná zvonička. Takhle vzniklo v roce 1900 první regionální národopisné muzeum ve střední Evropě. Za okupace byly exponáty převezeny do okolních muzeí. Když získalo staročeskou chalupu v roce 1967 do správy Polabské muzeum v Poděbradech, rozhodlo se při ní vybudovat skutečně záchranný skanzen, kam se postupně stěhovaly ohrožené lidové stavby z okolí. Byly to hlavně běžné dřevěné trojdílné domy se světnicí, síní a komorou, charakteristické pro každou středočeskou vesnici. Stavení jsou přízemní, roubená, s doškovou střechou a v tzv. kožichu – omazaná mazanicí, aby se podobala bohatým zděným statkům. Byly sem převezeny i špýchary a špýchárky, menší chlévy, kůlny a stodoly, které dřív stávaly u každé chalupy. I dnes je můžete vidět postavené do podkovy, otevřené k cestě, oplocené a uzavřené jednoduchými vraty a brankou. Zachránila se i ozdobná vrata, zařízení školní třídy a další stavby, třeba sušárna na ovoce z Břístve, kde se dříve vařila povidla.

BYDLENÍ NA VSI Přízemní stavení, v nichž žila většina venkovanů, mívala doškovou střechu. Zdobily je hlavně lomenice — z prken skládané štíty a často i sloupky, které je podpíraly. Ploty byly plaňkové, stromy košaté.

ŽIVOT JAKO RETRO
Když procházíte chalupami, je docela snadné převtělit se v dávné venkovany. Pokud jste vdaná žena, máte zřasenou sukni se zástěrou a špensrem, krátkým vatovaným kabátkem s vydutými rukávy, velkým výstřihem a vestičkou, a samozřejmě vyšívaným čepcem. Váš muž má na sobě poloměstskou květovanou vestu, cylindr a kabát s překládaným límcem. V truhle schraňujete bohatě vyšívané sváteční oblečení. Materiál na lidový oděv byl ryze přírodní, vedle kůže a kožešin také vlákna ze lnu a konopí. Šijete ho zpravidla podomácku z doma vyrobených látek. Pokud jste dobrá hospodyně, umíte sama upéct dobrý chléb. Jako maminka děláte dětem z chlebového těsta točenice, panáky a miminka. Perete v řece či v potoce, špínu vytloukáte tloukem, třeba i jen jednou za dva měsíce, později už častěji, v neckách či na valše. Místo pracího prášku přidáváte směs popela a tuku nebo vyváříte louhem. Mýdlo vaříte ještě ve 20. století z loje a louhu sodného. Žehličky jsou v celé vsi jedna nebo dvě, látky rovnáte mandlovacími deskami, později v ručních mandlech, jemné prádlo hladíte hladítky. Máte plachtu na nošení trávy, trakař, vůz a zvířata, hlavně krávy a drůbež. Jiný řád má vlastně všechno… i svatby a škola. Při námluvách patřilo hlavní slovo družbovi, který žádal přede všemi o svolení nevěstiny rodiče. Když se domluvili na věnu, podali si ruce a mladí se poprvé veřejně políbili. A co pravidla ve škole? Zaujalo nás páté: vstoupíš-li do školní světnice, pozdrav a pokloň se učiteli, a taky třicáté první: nenavštěvuj hostinců, tanečních zábav a divadla! Děti možná překvapí, že do roku 1870 nebyly řádné známky, místo nich měli učitelé jen pochvalné lístky a obávanou knihu hanby.

V CHALUPĚ Z DYMOKUR Interiér odpovídá roku 1912, doplňuje ho živnost vesnického ševce a švadleny.

BABIČČINA ZAHRÁDKA U chalup se pěstovala zelenina, bylinky, léčivé a okrasné rostliny. Chránily je plaňkové ploty.

STAROČESKÁ CHALUPA Konstrukce střechy, průčelí se skládanou lomenicí, okenice i vybavení interiéru jsou z konce 19. století, tehdy se chalupa stala součástí muzea.

Vybavení současných chalup vypadá často podobně jako před mnoha lety. Máme rádi hambalky nad kamny i držáky na naběračky a poklice.

CHALUPA Z KOVANIC Dům je z první poloviny 19. století, ale kamna pocházejí až z roku 1902. Vybavení odpovídá způsobu vesnického bydlení ve 20. a 30. letech 20. století. Z té doby pochází i velká sbírka modrého smaltovaného nádobí ve světnici i v černé kuchyni.

VE STAROČESKÉ CHALUPĚ Koulův pokoj zdobí malovaný nábytek, který vyrobil kutnohorský truhlář Antonín Hrabák podle návrhu architekta Jana Kouly kolem roku 1890.

KOŠÍKY V žádném hospodářství nechyběla nůše. Obvyklé byly kukaně a husí hnízda nebo koše na dopravu podsvinčat na trh. K mladším výrobkům patří prádelní koše a pletené kufry.

ČERNÁ KUCHYNĚ Ve středním Polabí se v ní vařilo do 19. století. Ve staročeské chalupě najdete i hrnce s nožkami, pod které se přikládalo. Kolem roku 1860 se začaly k pecím ve světnici přistavovat ,sporáky‘ s odvodem do komína nad černou kuchyní.

Takzvané ozdobné barokní vjezdy opravdu přejímaly prvky z baroka. Pro bohaté sedláky je tvořili lidoví umělci a zedníci.

BAROKNÍ BRÁNA Také díky rozšíření pěstování cukrovky vznikla ve druhé polovině 19. století v Polabí skupina bohatých sedláků. Místo dřevěných usedlostí se staví zděné statky s ozdobnými branami jako ta z Kozovaz, která byla zrekonstruována vedle bývalé myslivny.

VČELÍNY K vidění jsou staré dřevěné, ale i slaměné úly.