Horňácká svatba

Při projektu Oděv našich předků, na kterém jsem před pár lety pracovala v horňácké Louce, vznikla řada fotografií, ke kterým se ráda vracím.

Pocházím ze Slovácka, kde je možné spatřit tradiční oděv, skrze který můžeme vnímat sílu svých kořenů a moudrost našich předků. Vím, kam patřím, lépe chápu naši identitu a jsem na ni hrdá. V roce 2012 jsem pracovala na projektu Oděv našich předků, kde jsem se zabývala výzkumem lidového oděvu v obci Louka na Horňácku. Z textového záznamu slov pamětníků, dobových fotografií a fotografií dochovaného kroje či textilních fragmentů z Louky vznikla kniha, která podává ucelené informace o lidovém oděvu pocházejícím z této vesnice. Na spolupráci s paní starostkou Annou Vašicovou a s lidmi z Louky ráda vzpomínám.

Eště svaďba nebyła, nebyła, ale by sa zhodiła, zhodiła.
A tá svaďba mosí byt, mosí byt a já na ňu mosím jít, mosím jít.

SVÁTEČNÍ KROJE Z LOUKY V čele stolu vlevo je ženich s nevěstou. Vedle nevěsty sedí dvě svatební družičky. Všechny tři mladé ženy mají na sobě obřadní kroj, který náležel jen svobodným dívkám. Naposledy jej oblékly v den své vlastní svatby.

NA MORAVSKÉ SVATBĚ
Prostřednictvím svatby se dříve měnilo postavení ve společnosti i v rodině, proto se právě ve svatebním obřadu nejdéle udržela forma nejsvátečnějšího kroje. Byla to událost pro celou vesnici, kdy nejen svatební pár, ale i ostatní účastníci byli slavnostně oblečení. V předsvatební den se nevěsta s družičkami začaly strojit do obřadního zapentlení. Připravit a navázat obřadní zapentlení bylo pracné, dívkám je na hlavu uvazovala jiná žena, která znala postup. Zapentlená děvčata spávala do svatebního dne většinou jen vsedě, s hlavou opřenou o stůl. K navázání bylo potřeba nejdříve vytvořit speciální typ účesu, na který se postupně za zapletené vlasy přišívaly další části pentlení.
Nevěsta byla nejdůležitější osobou svatebního dne. V tento den si naposledy oblékala typ obřadního kroje včetně zapentlení, který byl určen jen svobodným dívkám. Součástí obřadního oděvu byla při oddavkách v kostele také úvodní plachta, kterou měla nevěsta přes sebe. Postupem času ji z lidového prostředí vytlačila svatební kytice, která pronikla na vesnice z města. Ráno ve svatební den, po kompletním ustrojení do kroje, přicházel pro nevěstu ženich a po požehnání rodičů odcházeli společně do kostela k obřadu. Některé oděvní krojové součásti lidé oblékali jen několikrát v životě. Pečlivě je opatrovali a měli ve velké úctě. Proto je můžeme obdivovat dodnes.

PŘÍPITEK Nevěsta a ženich (manželé Vackovi) z Louky mají na fotografii oblečený kroj, který měli i v den své vlastní svatby.

SVATEBČANÉ Zleva manželé Sečkařovi a Hrbáčkovi ve sváteční variantě kroje z Louky určené pro vdané ženy a ženaté muže. Ženy mají speciální úvaz šátku ‚na rožky‘, typický pro oblast Horňácka.

DETAIL ŽENSKÉHO OBŘADNÍHO ZAPENTLENÍ V Louce se zapentlení skládalo z predkánky, kánky, pérka, dénka s pantlama, vrkoče a věnečku z umělého kvítí.

ZA HUMNY Jiří Čerešňák na svém koni. Fotografování se zúčastnila také jeho rodina ve vlastních krojích, nachystaných paní Marií Vašicovou.

VE SVÁTEČNÍM Paní Anna Sečkařová z Louky upravuje své vnučce rukávce dívčího kroje.